Po prvním zápase

Nejjednodušší je fotit podávajícího hráče. Víte, kam se Vám pohne a stačí jen mít správně nastavený autofocus a čas nastavený alespoň na 1/1000s, aby byl pohyb dostatečně "zmražený". Pokud máte rychlý fotoaparát, tak nastavit sekvenci a namáčknout spoušť chvíli před úderem, Pak se můžete spolehnout, že hráč bude mít mič na ruce.

Relativně jednoduché je i focení nahrávačů. Stačí vystihnout tu správnou chvíli.

Další volejbalovou činností, kde se člověk neobejde bez trochu zkušeností jsou smeče a bloky. Fotograf musí předvídat kam příjde nahrávka a nebo si již předem vybrat smečače/blokaře a na něj se soustředit. Při správné volbě mista dokážete výskoky blokařů nebo smečaře ještě o trochu vyzvednout. Toto je na volejbale to nejhezčí a při troše štěstí lze pořídit opravdu poutavé fotografie.

Poslední činností je příjem. Celkem nezáživná činnost, kterou jsem nikdy neměl rád, ale bez které se volejbal nedá hrát,