Kostarika. Den šestý

Opět fotíme kolibříky, ale opět jiné, jinak zbarvené. Kolem nás vidíme také poletují velcí papoušci, kteří hodovali na banánech už při našem příjezdu.

Ráno ovšem vyrážíme trochu přispět do oboru krajinářské fotografie. V údolích se válí mlhy, ale okolí je dost uzavřené a najít vhodné místo k focení je obtížné. Zejména pak když si Jose popletl strany a jeho „okno do údolí“ bylo na druhou stranu, než kam jsme se vydali. Nakonec jsme to správné místo našli, ale nevím, jestli to stálo za to.

Dopoledne nás měl čekat výlet za sovami, z kterého se nakonec vyklubal výlet za kukačkou. Místní průvodce, ve snaze nalákat ptáky, pouští z reproduktoru tklivé trylky, ale kukačka evidentně nemá náladu. Čekáme několik hodit, nakonec přiletí, ale je to prostě… kukačka. Snažím se najít i jiné motivy k focení. Kolem mne si udělali cestičku mravenci nosící okousané listí, ale cesta je bohužel dost rozbahněná a nechce se mi lehat na zem.

Po obědě se vydáváme po lodi za krokodýly americkými. Oblast Tarcoles je údajně jedno z posledních míst, kde se tito obři vyskytují v tak hojném počtu ve svém přirozeném prostředí. Ještě po cestě k lodi zastavujeme u mostu, pod kterým se válejí opravdu obrovské kusy. Nějaký domorodec se nám pokouší nabídnout kuře, jako potravu pro naše objekty zájmu, ale s díky odmítáme.

Na břehu na nás již čeká člun a jsme rádi, že jej máme jen pro sebe. Kolem nás míjejí větší lodě, přeplněné americkými turisty staršího věku. Najít si vhodné místo k focení by bylo o dost náročnější. Vidíme hodně druhů volavek, dravce, po cestě závodíme s krokodýlem. Jose je opravdu dobrým průvodcem. Ukazuje na ptáky, které bych sám vůbec nezaregistroval. Dostávám se až do brakických vod v ústí řeky do moře. Ještě stačíme vyfotit několik ledňáčků a nastává čas se vrátit. Je pět hodin a v půl šesté již bývá tma. Byl to opět hezký den.

Samozřejmě i dnes nás stihl déšť, ale tady je to součástí každodenního života.

Zítra ještě ranní výlet k řece a pak nás čeká přesun do oblasti Saverge.