Kostarika. Den sedmý

Ráno loučíme s řekou Tarcoles, která nás přivítá s ranními mlhami, spoustou ptáků a krokodýly. Po asi 2 hodinách se dostáváme do slepého ramena těsně u ústí, kde na nás kromě typických obyvatel, které jsme na své paměťové karty zachytili již včera, čeká i bonus v podobě procesí místních opiček. Postupně po kmeni přejde celá skupina asi 20 opic a některé z nich nesou své malé potomky omotané kolem krku. Pokračujeme dále kouzelným mangrovníkovým lesem s ledňáčky a spoustu dalších druhů ptactva.

Po snídani odjíždíme do další destinace – Savegre, kdesi v dáli za hřebeny Kordiller. Cesta je to dlouhá, byť začátek ubíhá po „dálnici“ plynule a rychle. Po asi 2 hodinách odbočíme do hor a zastavujeme se na oběd v malé restauraci. Ta má samozřejmě krmítka, a tak spojujeme příjemné s užitečným. Nafotíme další druh tukana a dál pokračujeme do mlžného horského pralesa. Pomalu za nákladními vozy stoupáme až do výšky 3000 m nad mořem, abychom mohli spadnout zpět do hlubokého údolí kolem řeky Savegre do cca 2200 m. Rychle se ubytujeme a hned se jdeme věnovat focení. Čekají na nás všudypřítomní kolibříci. V této destinaci dokonce i ten nejmenší – kolibřík jiskřivý. Ze všeho nejdřív se ale vydávám k řece zkusit zachytit její divokost na dlouhý čas. Vše mám nachystáno jen v roztržitosti zapomenu na tu nejzákladnější věc pro focení na dlouhý čas ze stativu… vypnout stabilizaci. Většinou 20-30 sekund dlouhé expozice jsou pak rozostřené. Ale beru to tak, že jsem si alespoň udělal představu o možnostech focení na této řece.

Soumrak v údolí přichází ještě rychleji než na pobřeží. Večeře v 6 hodin je již ve tmě. Přes opar se na nás na chvíli snaží kouknout měsíc v úplňku, ale rychle to vzdá a schová se za mraky.

Další den skončil a zbývá už jen stáhnout fotky a pár jich zpravovat na dokreslení atmosféry.