Kostarika. Den devátý

Dnes se mi nechce vstávat, ale kolibíříci jsou neúnavní, a tak se mi daří stávkovat asi jen 10 minut. Po chvíli už směřuji k řece Savegre. Jose mi doporučil jedno místo, které prý není daleko. Bohužel zapomněl dodat, že je dost do kopce. Naštěstí jsme v horách a teploty pro takovou túru jsou příjemnější. K focení jsem si připravil Canon 1Dx s objektivem 17-40 mm a nasazeným šedým filtrem ND64. Jose měl pravdu, místo je to opravdu krásné. Snažím se najít zajímavá zákoutí divoké řeky s kaskádami. Dostane se i na trochu adrenalinové zážitky, neboť lávky přes řeku jsou zde vlastně jen polorozpadlé, kluzké stromy se zábradlím, které s každým dotekem ještě více rozpadá.

Dnes se s touto oblastí loučíme a po horských cestách míříme dál do Quetzal Paradiso Lodge, které je v nadmořské výšce 2650 m s krásným výhledem do údolí. Je to pouhých 30 km daleko, ale cesta tam nám trvá přes hodinu. Po příjezdu nás přivítá hejno kolibříků, kteří se vůbec nebojí a dají se fotit i širokým objektivem. Krátce prozkoumáme okolí, ale vracíme se ke kolibříkům. Jsou jako manekýni, kteří se před objektivy doslova předvádí.

Ke konci dne se poprvé dostáváme k focení západu slunce. Je zde malá rozhledna, která k tomu přímo vybízí. Západ je tu ovšem rychlý, a ještě rychlejší byl mrak, který po chvíli zakrývá celé údolí před posledními paprsky slunce. I kdybych na paměťové kartě nenašel žádnou pěknou fotku, za ten pohled to stálo.

Je večer, teplota klesá k 10 °C a my se chystáme spát. Zítra nás čeká quetzal.