Kostarika. Den desátý

Přes noc jsme pustili přímotop naplno, ale moc to nepomohlo. O to hůř se nám vstává. Dnes obzvlášť brzo, abychom byli již v 5:30, ještě před rozedněním, na místě, kde se quetzal vyskytuje. Pták zbarvený převážně do zelena s ocasními pery 2x delšími než jeho tělo a jehož jako boha větru, laskavosti a světla uctívali již dávní Aztékové a Mayové.

Po ranní kávě z místních vysokohorských plantáží, ještě za tmy a ve společnosti místního průvodce, se vydáváme po stopách quetzala. Již po 20 minutách přicházíme na okraj vesnice, kde má místní farmář na zahradě ty správné keře divokého avokáda, které tomuto kouzelnému tvorovi chutnají as nejvíc. Máme štěstí, protože jeden exemplář si zde již pochutnává. Ukazuje se nám v celé své kráse, pózuje a ocas mu vesele vlaje ve větru. Po chvíli přiletí další, ještě nedospělý jedinec. Jose nám ukazuje rozdíly. Ocas ještě není dorostlý, má tmavou špičku zobáku a jeho peří na hrudi ještě není místy zbarveno do rudé barvy.

Více, jak 2 hodiny plníme karty a snažíme se jej vyfotit v té nejlepší pozici s tím nejlepším pozadím. Samozřejmě se pokoušíme i o letovky. Kromě quetzalů ovšem přiletěl i mrak, který změnil celkovou atmosféru, a tak je stále co fotit.

Zbytek dopoledne propršelo, ale po obědě vychází slunce, a tak vytahuji makro objektiv a jdu se věnovat hrátkám s kolibříky a hledám zajímavého světla v pralese. Kolibříci spolupracují na výbornou. Ničeho se nebojí a klidně si sednou i na prst. Zase o jeden zajímavý zážitek navíc.

Teď už nás čeká jen západ slunce. A odpočinek na další den.