Další den

Tak je to definitivní, vyšívat nebudu. Špatná zpráva pro zebry, leopardy, lvy. CANON EOS 7D Mark II bude v České republice až v listopadu. Nedá se nic dělat. Budu se muset spokojit s kombinací 5D Mark III + 7D Mark I.

Ale co mě zaujalo dnes? Ohromné množství návštěvníků! Což je velmi pozitivní jev. Obzvlášť v době, kdy spousta jiných veletrhů tak trochu upadá.

Nikon a Canon se snaží nalákat potencionální zájemce a zákazníky podobným způsobem. Nikon vás hned u vstupu na chodníku vyfotí jak balancujete na laně nad propastí s vodopády. Propast, vodopády i lano jsou samozřejmě jen namalované, ale efektní. Canon vás zase zachytí, jak visíte z okenní římsy. Hloupost, řekli byste. Ale divili byste se, kolik "kravaťáků" se díky tomu válelo po zemi.

Již včera jsem se zmínil o novém produkčním stroji CANON DreamLab 5000. Tiskne 7 barvami, oboustranně, z role do archu. Ale hlavně k tomu dodávají i vazačku pro fotoknihy, o které CANON tvrdí, že využívá speciální a jedinečný postup. Zajímavé, že v asijském pavilonu jsem viděl dost podobné řešení. Že by únik informací? 

Z tiskových řešení nepředstavil nikdo nic převratného. Jak tvrdí zástupce Mitsubishi: Nanoporózní materiály pro tisk jsou vyrobeny tak, že je není třeba dále vyvíjet a vylepšovat a speciální materiály se neprodávají v takové míře, aby se na jejich vývoj zaměřili. Ale našli jsme zajímavého výrobce hliníkových rámů za poloviční cenu, než má Nielsen. Dále jsme viděli spoustu mašinek, které vyrábějí fotoknihy. Zdá se, že příští rok to bude ještě větší fenomén, než letos.

Veletrh je za mnou. Viděl jsem spoustu inspirujících novinek. Mezi obrovskými stánky jako Samsung a Leica, demonstrujících sílu i ty malé, kde člověk mnohdy našel více zajímavostí. 

Co mě zklamalo? Předprodukční vzorky. Zajímal mě nový objektiv od Tamronu, ale nesmělo se na něj ani sáhnout. U Canonu nešlo fotit na vlastní kartu. Tento veletrh je jedinečná příležitost, jak si takové novinky vyzkoušet a podobná omezení jsou mrzutá.

Co mě potěšilo? Že má snaha zachytit svět hezky a zajímavě, není osamocena. Na výstavě byly stovky fotografií, které dokáží udělat radost a u kterých člověk nemusí přemýšlet, co je vlastně smyslem dané fotografie. Nechci tím snižovat umělecké fotografy, ale stále si pamatuji výrok paní z výstavy PragueFoto: Konečně vidím něco, co potěší oko.

Tak zase za dva roky. Už teď začínám spořit.